Kde jsi, jejíž mě mocný hled
Svatým roznítil plamenem?
S níž nedospělcův první vzlet
Se za blouznivým pustil snem?
Duch můj, co motýl bloudící,
Když nad svůdnou mdlel hladinou,
Zář z duše Tvé se proudící
Zjasnila dráhu ztemnělou.
Tys v blahých podala mně snách
Pěrko z peruti andělské,
V myšlenky skvělých výšinách
Bych slavil procitnutí své,
Přej, božstvím zářící bych tvář
Jen ještě jednou zočil Tvou
A posvátný Tvůj na oltář
Srdeční složil obět svou,
Svědectví, duch že rozehřál
Se v roznícení nevšedním,
Když pro věc svatou bojoval –
Až vzdechem zavál posledním!