Viz Lunu, stříbroloď tu skvělou,
Za tichých letních večerů
Se v dálku nésti plavbou smělou
Po bezdném nebes jezeru;
Dřív loď ta hvězdném na ostrově
Kdes ztroskotána zahyne,
Než v svatém nedostojíc slově
Má k Tobě láska pomine.
Nechť k temnu mne, nechť k jasnu shání
Osudu přísné kynutí,
Vždy k Tobě oči mé se sklání
V hlubokém srdce pohnutí.
I kdyby jiný mne šťastnější
Tě v obejmutí spoutal své,
Má duše v hoři nejkrutější
Se neodloučí od Tebe!