Jitro, mladé jitro! jaký den tě sledí? –
Táži se obláčků? nic mi nepovědí:
Táži se skřivánků, v poli co zpívají,
Na otázku moji neodpovídají.
Zda-li pak se zjasní mlhavé ty háje,
A to obylíčko po vlasti dozraje?
Či zkalené mračno na nás se přivalí
A nadějné luhy temnotou obhalí?
Jitro, milé jitro, pěkně se nám jevíš –
Jaký den však tebe sledí, samo nevíš.
Že ale tak jasně skvíš se, mladé ráno,
Den sleď jakýkoliv, – ty nám buď vítáno!
Zelené-li nivy slunko nám ozáří,
Zpomenem, že tvojí zbuzené je tváří!
A kdy ztemnělé mrakem hory uzříme,
Zpomněním na jasno tvé se potěšíme!