Jakou se těší výhodou
Tvář hlaďounká, ústrojné tělo,
Vzhled jasný, duchaplné čelo –
Komuž jsou dány přírodou?
Sličnost se hravě v srdce vloudí!
Leč žádné kde nevábí vnady,
Tam citů neplatí poklady,
Osamotnělé srdce bloudí
A nyje. Přelud někdy snivý
Oblétne víčka roztoužená,
Pláče však duše přesoužená,
Že osud není spravedlivý! –
Nejsem-li světu odcizen?
S chorobným tělem chudobu
A žal svůj nesu samoten,
Až bídu svou i nezdobu
V první věčného světla den
Na věky složím do hrobu!