Když hvězdy bleskem omamujícím
Co skvělý věnec zem noční obzáří,
Hledávám dvě tam na obzoru dálném,
Milostně skvoucí se nad bledou tváří.
Tisícero plamenů žířících
V nebeské výši nade mnou se třpytí;
Jak v sněhu šíropustá lada blednou,
Nad chladnou zemí vroucí ohně svítí.
Já mezi hvězdami jsem hledal dvě!
Jen bledou tvář jsem bezživotnou našel,
Nad níž jsem spatřil oči – hvězdy moje, –
Jejich však blesk v pusté věčnosti zašel!