Obláčku, co na výšině
Samoten pobluzuješ,
Aj, kam tak kvapně soumrakem
Zádumčivým putuješ?
S tebou se snáší oko mé
Na obzoru planoucím;
Za tebou bloudí srdce mé,
S svým toužením vadnoucím.
Tam plyneš, ach, tak samoten
Po modré nebes výši;
Zdaliž i tvé se toužení
V nadhvězdném moři ztiší?
Ó, poletuj, až najdeš stan,
Kde žele se rozplynou,
A pak co slza ovlaž kraj,
Kde srdce v prachu hynou.