Jak ty hvězdy jasné tehdáž svítívaly,
Kdy jsme, já s milenkou, sady chodívali!
Objasnilyť stezky nám osamotnělé,
Kde se objevily srdce naše vřelé.
Ony hvězdy posud jasně mi svítějí,
Po jiné však stezce teď mne provázejí:
Jedno srdce v hrobě, – druhé proň želící; –
Plačte se mnou, hvězdy, noční tajemníci!