Vy, lístky na jeseni, lístky vy,
Od stromu daleko nezavívejte;
A v stínu vašem mdlý kdy spočívám,
Svým šumem v blahé sny mne kolíbejte.
Zde snívám – dávno, dávno mrtev již –
Co strom že skvím se listy ozdobený,
I v stínu mém že zpívá slavíček.
I odpočívá poutník unavený.
Aj, zdaliž takým budu stromkem já?
Či jako vy se v lístek jen proměním?
Ó, lístky na jeseni, lístky vy,
Sletujte ke mně, blažte mne svým chvěním.
Od stromu neneste se daleko,
Vašemu abych šeptu porozuměl
A poutníkovi jednou jako vy
K útěše, míru i ku snění šuměl.