Noci blahá, noci skvělá,
Noci ze všech nejkrásnější,
V níž mne světlem svým omámil
Blesk milosti nejvřelejší!
Nelze mi zapomenouti
Na tě, když jsem ji objímal,
Blaženém i v obejmutí
Na srdci milenky dřímal.
Noc, kde dlely tvoje světla,
Tvoje hvězdy, tvoje záře?
Mně jen kmit se z dálky – z dálky
Skvěl, objasňujíc jí tváře.
A ten kmit co plamen žhoucí
Srdcem dral se překonaným;
Mocností bych jeho božskou
K žití stal se povolaným!