Vlnka hyne za vlnkou, list po listu vadne,
Ach, a vše se ukrývá v země lůžko chladné;
Sen mladistvé blahosti, trudné želů zdání
Se srdcem zpráchnivělým v zhynutí se sklání.
Ve prach nechť i ozdobné tělo se promění,
Srdce nechť i citlivé zajde v svém toužení:
Z prachu zas se vyvine září jaroskvoucí
Zbuzený milostný květ, věkem nevadnoucí.
A vše city, srdce mé teď co provívají,
Vzduchem kvítku příbuzné v srdce pak zavlají.