Sklesnutým za sluncem děva zrak upírá,
Kde hynou červánky, mlha kraj zastírá;
Nehledí do nebe nad ní blednoucího,
Do dolu se shýbá kvapně se tmícího.
Oblak za obláčkem nad ní rychle přejde,
Slunce dávno zhaslo – milenec jí nejde.
Luna jasným okem nad obzorem vzejde,
Nebe poplakává – milenec jí nejde.
Hvězdiček nad děvou procitnou tisíce,
Její však je milý nepočítá více.