Večer kdy se k zemi schvívá,
Soumrak dolinou se třese:
Za mlhou duch můj se smutně
K říši hvězdoskvělé vznese.
Kdy však jitrem zas se jasným
Slunko na hory usmívá:
Srdce mé na prsou máti
Země blahostí oplývá.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.