Truchliváť je noc a tichá,
Zádumčivě háj se chvěje,
Mdlé se oči zavírají –
K odpočinutí duch spěje.
Rád bych se po bdění bludném
V klidném spánku světa stranil;
Ale běda mi! hluboce
Lásky šíp mé srdce ranil.
Zarazil se, ach, tak pevně!
Nechť i duše v snu se kryje –
Přec krvácejíc v bolesti
Raněné mi srdce bije.