Jarem mladým skřivan pěje,
Pěje písně veselé,
Lukami se rozléhají
Zvuky jeho umělé.
Zchladlou září, zvadlým květem
Umlkne skřivánků hlas;
Kdy však opět slunko hřeje,
Ptáče v poli pěje zas.
Doba jarní, doba lásky,
Srdce k zpěvu dojímá;
Umlknouť však v srdci písně,
Kdy bez lásky podřímá.
I co chmury noční smutně
Bez zpěvu míjejí dni,
Až procitlé srdce k lásce,
Zpěvem slaví zbuzení.