VÁLKA.

Počíná válka! – Prapory se vlají! Čest uražená svaté zdvíhá zbroje! Msty oslavení spatří oči moje, Jen krev uvidím, mrtvoly po kraji,

A kolem mne déšť koulí sičet bude. Zvuk strašný v duši mnohé teď zahude! Tam v táboru vojíni se zdvíhají Co moře zbouřené, a vůdců rozléhají

Se rozkazy, budíc krvavé seče; V sluneční záři jasné skví se meče, Z úst děl se hromy zanášejí duté, Zničení kolem zvěstujíce kruté.

Z rány smrtelné červená se řítí Krev; v mnohé ruce zbraň se již netřpytí. – Zde, pěvče, hlasně pěj o zmužilosti! Chci pěti, ano – v harfěť zvuků dosti.

Jak v nový život vše mi tady vzchází! Stráž volající temnem popochází; Večerem tichým bubnů rachocení, Pak vojska divé k boji probuzení,

Hluk střelby, chrabrých klesání vojínů, Jež blízká smrt v chlad věčných jímá stínů! Ai, zdaliž toho krve prolití I v prsou mých ctižádost roznítí?

Zda divým řeka toužením po slávě Se věnce octnou také mně na hlavě? Či mne osudu neprozračná moc Odešle z bitvy v tichou hrobu noc?

Má se mnou vše, co milé kdy mně bylo, Co doufal duch, po čem srdce toužilo, Zajíti? Nepřejde toužení žádné Na bratry, přátely? I mysl zchladne,

I lásko, ty, mých želů dítě vnadné? Pryč, myšlénky, a navraťte se více, By žalem v srdci nezbledly mé lice. Váleční hřmote! probuď mne ze snění!

Hrdinskou dráhou veď mne k oslavení. Zahřměte děla! – či jste oněměly? Své rozsílejte smrtonosné střely!