Vy hory vůkol, v plamenu
Poledním co se skvíte,
Proč hlavy své obnažené
V údolí neskloníte?
Zde jest tak kojno, vlažný jih
Když hájem se probírá,
A v stínu stromků borových
Slavíků hlas umírá.
Vy hory vůkol, v plamenu
Poledním co se skvíte,
Nad námi proč tak vysoko
Do oblohy strmíte?
Však rozumím vám, rozumím!
I mne doliny ouží;
Ač kojno zde a ticho jest,
Přec duch po výši touží!