Ne pouze zraky Tvé planoucí
Mou žití osvítily noc;
Víc ducha mého objasnila
Tajemná slov Tvých čaromoc.
Ty’s promluvila, – světy nové,
Co z hlubin moří neznámých,
Tvé duše osvícené jasnem
Z myšlenek vznesly se mně Tvých.
Tvé slovo kvítkem bylo každé,
Jež blahorodný zplodil ráj,
I bylo, jak by je andělským
Ochvíval křídlem jemný Máj.
A svět ten, blaha pln a jasna,
Ráj, v němž se nikdy neztmívá,
Jezerem plyne lásky věčné,
V němž duše zrcadlí se Tvá!