Co jsem cítil v jitru své mladosti,
Co má touha si vyobrazila
V nejskvělejší záři spanilosti;
Vidinu, jenž v srdci mém se skryla;
První lásky hled pln milostnosti:
Poesie tam mi vyjevila,
Ó, by věčně, věčně nedožila
Ducha blažíc nebeskou vnadností!
Zpět se viňte, obrazy těch snů!
K věčnému mne doprovoďte dnu,
Kde, co krásno, v pravdu se mi změní!
Nechť zhasíná světlo umdlenému;
Jeden okamžik ve vlasti snění
K putování sílí mne novému! –