Květinky se k zemi kloní,
K zemi se i lípa schvívá,
A mé oko zaslzené
Bolestně se k zemi dívá.
Proč ta zem nás všecky vábí,
Že tak toužebně k ní zříme,
A když nám se nebe ztmívá,
Vždy se k ní zpět navracíme?
Vždyť je země naší matkou,
Jenž nám všeho poskytuje;
Protož kdy se nebe mračí,
K ní se dítko přivinuje.