Poslední vy slunka zhledy,
Vy mých slastí vyschlé zdroje!
Žádný vás tak neoželí,
Jako citné srdce moje.
Ach! i v něm, i v něm též doutná
Poslední juž jiskra žití;
Leč jak vy se dotknete jí,
V plameny se opět znítí.
Poslední též struny zvučí,
Jako vanou dechy lední;
A ve mdlém se oku třpití
Slza naděje poslední.