Nad hrobami našimi mnohé věky plynuly,
I měnila se země; my v tmavém dleli snění.
Ach! kde jsou harfy naše? S věkami zahynuly,
I zpěv náš větrem zavát, i reků více není!
Již dlouho jsme ve chladném, přesmutném tleli hrobě,
Hra tvoje nás zbudila, vzdáváme díky tobě!
Pěj mužnost v srdce slabé, zbuď zápal, skutky, ctnosti,
Na mrtvé pomni reky, na zpěvce z minulosti.
Ty synu nových věků, z hrobů svých tě vítáme!
Ve věčnou zahřmi harfu u bujarém zpívání;
My každou nocí nové tvé písně posloucháme,
A věk mladistvý uzná tvé vyšší povolání.