Byl krásný večer, tváře má planula,
An tobě blíž jsem k západu se díval;
Tu z oka tvého slza, hle, kanula,
I nevím, ký tvé srdce žal províval,
Ó, dívko, dívko! – vida zaniknula,
Na jejímž květu blaze jsem spočíval.
„Jsem věčně tvá!“ si pohnuta šeptala –
Jak krátkou věčnost jen si předzvídala?!