Když nocí tichou v zahradě jsem bloudil,
K okénku tvému doufaje pozíral,
Kytary struny žalostně probíral:
Tu lásky vzdech se vzhůru k tobě loudil;
A noc an v závoj svět zavinula,
Hle, milost tvá milenci kynula;
A v políbení tvém jak plály líce:
Žel ztišil se, i neslzel jsem více.
Noc tichá ještě světy zavine –
Tvá láska však mi víc nepokyne!
Nestíhám víc, milenko má, tvých stop –
Pokojné místo hledám, tichý hrob. –
Kam se as kryjí noční hvězdy jasné,
Když slunce zář je živící uhasne?
Aj, nové světlo nikde víc nenajdou,
Nespatřeny v temnosti věčné zajdou.
A žití mé se hvězdě podobá –
Tys byla sluncem, září láska tvá!