Strání spustlivou sibiřskou
Polan smutný se probírá
A své zraky zaslzené
K slunci mroucímu upírá.
Pevně v pouta okovaný
Želí, smrt že jej minula,
A za pluhem slzíc zpívá:
Jeszcze Polska nie zginęła.
Po arabské mezi žhoucí
V divých vlasti Beduinů
U vyhnanství Polan bloudí,
Až umdlený klesne v stínu;
Zoufá si, že země chladná
K sobě jej nepřivinula,
Umíraje šepce píseň:
Jeszcze Polska nie zginęła.
Do všech úhlů světa snáší
Vichr kletby, smutné vzdechy,
Se všech stran se ozývají
Prázdné národů útěchy;
Jen na hrobech Ostrolenky
Bledá postava se hnula,
Mrtvé čítala vzdychajíc:
Jeszcze Polska nie zginęła.