Vy lístky na jeseni, lístky vy
Od stromu daleko nezalítejte,
A v stínu vašem mdlý kdy spočívám,
Svým šumem v blahé sny mne kolíbejte.
Zde snívám – dávno, dávno mrtev již –
Co strom že skvím se listy ozdobený,
A v stínu mém že zpívá slavíček,
I odpočívá poutník unavený.
Ai, zdaliž takým stromem budu já?
Či jako vy se v lístek jen proměním?
Ó lístky na jeseni! lístky vy,
Sletujte ke mně, svým mne těšte chvěním.
Od stromu neneste se daleko,
Vašemu abych šeptu porozuměl,
A poutníkovi jednou jako vy,
K útěše, míru a ku snění šuměl!