Noc tichá kouzlem svým když poutá duši tvou
A luny jemná zář se vznáší nad tebou,
Mír v srdce vlévajíc a ladný budíc sen,
A jih když přivlaje, houštinou zachvívá,
A slavík v dřímotu lesiny uzpívá:
Tu pomni, milený, že nejsi samoten!
Té noci stín a klid můj jediný je svět,
V těch zářích luniných i můj se stápí hled,
Od tebe vzdálená sní s tebou duše má!
Šum listí šepce ti o tajných tužbách mých,
A z vroucích prsou dech zanáší k tobě jih,
A slavík zvěstuje ti v písni – že jsem tvá.