Za tiché noci májové
U hvězd se usmíváni
Zjevil se tvorům toužícím
Ráj srdcí – milování!
Dvou slétnoucích se blesků mžik,
Dvou duší se poznání,
Dvou světů vroucí splynutí
K věčnému upoutání.
Tu dechem božským zaváty
Prchly zármutku mraky.
A blaženstvím a zápalem
I mé vzplanuly zraky;
A jiskry srdcem rozlétlé
Se v jeden plamen slily
A v nebeském se procitu
Myšlenky světa kryly.
Mladistvý klame, krásný sne,
Ty, v nebe nahlédnutí!
Proč v kalných proudech života
Jest z tebe procitnutí?
Proč rajským hrozí květům tvým
Chlad, bouře – zahynutí? –
Jak blahé v tvých by bylo mhách
Na věky utonutí!