Smí před tebou se harfa má ozývat?
Zbudit se tobě struny dřímající?
Smí stařec o milosti tobě zpívat,
Ty hvězdo nejkrásnější v severu?
Poslechni tedy, děvo čarující:
Jeden se snaží tebe duch ochvívat,
Jedno umírá srdce milující
Pro tebe na melarském jezeru!
Meč rekův spí po boku zkrvácený –
Roh marně pána k honu v les svolává
Bohatýr nejslavnější – zarmoucený,
V myšlence s tebou v sadě se baví,
O vítězství se jemu víc nezdává,
Co obraz tvůj mu kyne zasvěcený;
Onť srdce, ruku, říši ti podává:
Zda vůle tvá milence uzdraví?