Buď oslaven, památný den!
Buď oslavena skromná ta budova,
Z níž povznesla se duše básníkova,
By drahnou ozdobila Čechů vlast!
Zde vznikla jiskra v pochodeň vzplanoucí,
Jež světlem svým budila národ mroucí
A hlubokou proniknouc jeho strast,
V bolestné rány jeho, v srdce žhoucí
Útěchy vlévala a lásky slast!
V snách beznadějných národ pohřížený
Východu hledal z bludiště tmavého,
Od světa neznán, sobě odcizený
Trudně se vlékal po kraji hrobu svého. –
Tu jako andělové v soudný den
Vyvstali mužové v pochmúrné noci
A světlem ducha, slova čaromocí
Vzbudili národ, zaplašili sen.
Zabřesklo na horách i v dolinách
A nový život nastal po Čechách. –
A v řadě skvělých ducha bohatýrů,
Již prapor pokroku rozvinuli,
Tu v zápalu se hrnouce v zvučnou lýru,
Tam slovem zápasíce v prudkém víru
Pro vlast a národ žili, hynuli,
V jich řadě Tyl náš pochodeň roznítil
A šerý soumrak duchem svým osvítil. –
„Voda hučí po lučinách,
Bory šumí po skalinách“;
Snad na pěvce vzpomínají,
Jenž je láskou opěval,
Snad i žalem se ochvívají,
Že jim navždy s Bohem dal!
Nám však neumřel; v pomnění srdečném
Po šíré vlasti vždy bude žíti!
Nám se uchoval v pomníku věčném,
Jejž sám si zbudoval!
Pokud osud nás nerozřítí,
V národě vděčném Tyl bude žíti!