Oči kouzelné, v tajemném lesku
Vašem jaká čaromoc se kryje,
Že, kam jedinká z vás zář zasáhne,
Raněné ní srdce bolem nyje?
Jako v hloubku jezerní se ztápí
Blouznivcův vzhled: s myslí omámenou,
A zas jako v modro nebes tajných
Zrak upírá s duší povýšenou:
Takž an z hlubin vašich kouzlo bezdna,
Tajno nebes – mocně vábí k sobě,
K vám se vracím, kdy se den můj sklání,
Co k svým hvězdám poutník v noční době.
Snad až touha má se v chladu ztiší,
Nestíhajíc více lesk náš žhavý,
Nad mým hrobem slzou nezvlaženým
Vaše zář se chvilkou pozastaví.