Pějte, pějte, zpěvci milí, dokud vřelá ještě krev,
Dokud žíří srdce vaše, dokud z úst sám plyne zpěv.
Mužně v struny se zaberte, dokud jarní vábí čas.
Za vše hory, za vše lesy, ať se vznáší harfy hlas,
Jen ať srdečné je pění, jen ať pravdivý je cit,
Snadno k srdci cestu najde, neb tam jestiť jeho byt.
Či-li struny vaše prasklé, želem harfa proniká?
Či-li srdce vaše puklé, zoufanlivě přetýká?
Ó, nechť jako vlny mořské struny divoce šumí,
Jenom pějte hoře vaše – nešťastný vám rozumí!