Mým sluncem jestiť láska;
V svých září skvělém letu
Probouzí v srdci zchladlých
Tisícero mi světů.
Mým sluncem jestiť láska;
Kdy nade mnou se vznese,
Procitnou ve mně písně,
Co ranní písně v lese.
Mým sluncem jestiť láska;
Proň srdce v tmách se trápí,
Až plesaje pak zpěvem
Se v zoři jeho ztápí.
Však běda, kdy mé slunce
Se v hrobu klín ubírá;
Mým sluncem jestiť láska,
S ním srdce mé umírá!