Nebyly to růže sadů,
S nimiž zkvětlo jaro mé:
Vzniknuloť mi, kdy vzplanuly
K vřelé lásce tváře tvé!
Aniž dny mé vyjasnilo
Ono slunce vysoké;
Všecko světlo poskytly mi
Zraky tvoje hluboké.
Že však růže zvadnuly tvé,
Již mi jara nezbývá;
A že oči tvé jsou mrtvé,
Věčná noc mne ochvívá!