Hoj, výhoda toť jediná, že v opuštěných samotách
Se někdy octne nešťastník na porostěných mohylách,
A na pěvce si zpomene i nevýslovné na žaly,
Z nichž muka neobjevená – a vroucí písně povstaly!
Jinak svět běží cestou svou, aniž se tam kdo zastaví!
Jen duchem kdo jest příbuzný, se tam na chvilku pobaví.
Jen srdce tak rozervaná, že jim jen básník rozumí,
Se octnou v místech, báječný kde háj
Soucitným zvukem zašumí.
Vavřín a sláva! – luzy klam! –