Zdálo se mi, že jsem růží
Z lůna země procitnoucí
U potůčku chladného;
Vlnky pode mnou spějící,
Nebe nade mnou se pnoucí
Poskytly snu vnadného.
Vlažících zefýrů vání
Sem a tam mě houpalo,
I u vln se kolébání
Listí mé se koupalo. –
Noční kdy mě závoj skryl,
Tu na srdci své milenky
Vonné budil jsem zpomněnky;
Ó, bych věčně růží byl!
Zdálo se mi, že jsem hvězdou,
Vzdálnou bloudíc samotností
Polétal jsem výšinou.
Září proud se ze mne linul,
Neostíněnou jasností
Zem osvítě ztemnělou.
Vesele jsem dolů zíral,
Poutníkům objasniv noc;
Mnohého, co v tmách umíral,
Zbudila mých září moc.
Lyry zvuk mě velebil,
Zoufalec mým vzhledem síly
Nabyl v utěšené chvíli; –
Ó, bych věčně hvězdou byl!