Andělíčku boží, strážce můj,
má panenko, chraň mě, při mně stůj,
můstkem touhy duše spojme sobě,
by má láska mohla chodiť k Tobě
a Tvá zase v smutnou duši mou –
nechť se snoubí spolu naše rety:
ó tu vzniknou v srdcích nové světy,
budem’ bloudiť blaha krajinou...
Kolem sebe všeho zapomníme,
život sobě, lásce zasvětíme,
a v tom svatém, vroucím obcování
setrváme, drahá, do skonání!...