Já jsem Tě neznal, ale přec
má touha Tebe hledala,
ve snech svých, v nebi, na zemi
a v říši citů vzlétala.
A našla Tebe, – s jásotem
Tě zamkla v duše hlubinu
a píseň písní zapěla,
že má svou drahou vidinu.
Kdy na Tebe zřím, zdá se mně,
že jsem juž dávno Tebe znal,
že jsem si Tebe písní svou
a slzou srdce vyplakal.