Smutno mi, smutno, duší mou duma
zachvěla bolem hlubokým,
srdce mé pláče, jako by bylo
uštknuto klamem divokým.
Na mysl padly příšerné mlhy,
mráz celou bytosť prochvívá,
slunce mých tužeb smutně zachází,
a v dáli hrana doznívá.
Na nebi lásky luna nezáří,
a kolem pusto, temnota – –
Tak as je srdci, když mu zapadá
blaživá hvězda života – –