„Panenko má, buď mi hvězdou,
svěť mi v klamném temnu žití,
by můj život – loďku slabou
nepohřbilo vlnobití.“
Padla v náruč roztoužená,
k srdci mému přižehla se:
„Buď mým nebem, zlatý, milý,
budu tvojí hvězdou zase.“
Vřelé, dlouhé políbení –
a mé srdce blahem snilo:
„Hvězdo jasná, nezacházej –
nebe pak by smutno bylo!“