Studentstvo naše, ratolesti mladá, ty naše víro, naše naděje, hle na prsa nám těžká bouře padá, a všude kanou zloby krůpěje,
i láska k vlasti, žár nadšení zmírá, a lhostejnosť se v srdce naše vtírá: ty napraviž to, naše sílo mladá! Ty naprav to, co doba zavinila,
a pokrop vlažný národ novým křtem, křtem nadšení, by vlasť se posilnila a celý národ jarým životem zas činně jevil ducha svého sílu,
by hotovil se k vlastenskému dílu a napravil, co hádka zavinila. Tak učiň –; vždyť jsi hojně dokázalo, co může pro vlasť svaté nadšení:
kdykoli mračno nepřátel se hnalo k nám v otčinu, tys v blahém zachvění svůj mladý život pro ni nasadilo, a za ni moře krve tvé se lilo – – –
tak nadšení jsi vždycky dokázalo. To nadšení tě vedlo k světla zdroji, když mistr Jan ti stavěl pravdy chrám, to nadšení tě roznítilo k boji,
když lítý Švéda sevřel Prahu nám, to nadšení tě vedlo do žaláře, když vlasti zbledla vykoupení záře v dnech Svatodušních, nových útrap zdroji – –
Jen jednou kvete krásné jaro žití, jen jedna doba mladým nadějím, v ní ducha šlechti v plném žilobití a mysl posvěť velkým ideím,
v svém srdci pěstuj lásku k vlasti činnou, měj této lásce duši pohostinnou – tak vzdělávej se – prcháť jaro žití! Od tebe národ mnoho očekává:
své osvěžení, svoji obranu, svou dávnou slávu, stará svoje práva, svůj život nový, uměn ochranu, své muže nové, novou svoji dobu –
ó neživ tedy lhostejnosti mdlobu, když od tebe vlasť všecko očekává! Ó připravuj se nadšeně a stále k budoucí práci v službě národa,
vždy k světlu výš a k vědě směřuj dále, by hojná byla tvoje úroda: jen připrav se, ať tvoji snové smělí se z ideálů v rázné činy vtělí;
neb tvá je budoucnosť a bude stále! Studentstvo naše, národ patří na tě, vlasť v tebe doufá, posilu jí dej a dostůj úloze své vrchovatě,
vždy dobro vlasti na pozoru měj – – Naděje vlasti, srdce tvá ať spějí v nadšení svatém pro svobodu její – pak celý národ bude hrdým na tě! –
Cookies on Poetry Cove