Jsme národ jeden: od Šumavských plání, kde často prchal zrádce, vrah i žhář, až tam, kde Praděd šedou hlavu sklání v ráj slezských hor a smutně halí tvář,
že k nám se valí chlubné vlny cizí, by pohltily naši mluvu ryzí a zatemnily zlatou její zář! Jsme národ jeden: od Taterských štítův,
kde bědná Slovač úpí v zajetí a kde se tají nářek Svantovítův, kam hlahol české mluvy zaletí, tam všude žije národ pravých Čechův,
své řeči věrný do posledních vzdechův a slavný činy, velký obětí! Jsme národ jeden: k družné Moravěnce po straně pravé švarný junák Čech
se tulí vroucně jako k zasnoubence, po levém boku taje horký vzdech slovenský šuhaj podává jí ruce, a nad hlavou se v nevýslovné muce
brat slezský kloní, líbá sestřin dech! Jsme národ jeden: všem jest Praha zlatá, matička naše, náš jest Velehrad, jest Opava i Nitra naše svatá,
ač obě cizí oblékají šat, a v plném světle slovanského lesku plamená jako slunce na nebesku Libušin stolec, svatý Vyšehrad!
Jsme národ jeden: náš jest Vácslav Svatý, jenž věrným Čechům nedá zahynouť, náš Rostislav, jenž poklad přebohatý národu svému kázal rozvinouť:
Kristových nauk svaté Boží slovo; a vzrostlo záhy pole Methodovo v sad velebný, kde milo spočinouť! Jsme národ jeden: náš jest Kollár slavný,
slovanských tužeb slavík nadšený, náš Palacký jest velký, neúnavný; náš dobrý vůdce, otec vznešený, náš Jungmann jest, jenž národ z hrobu volal
tak horoucně, že nikdo neodolal, a žije zase národ vzkříšený! Jsme národ jeden: rozděliť nás chtějí jak dříve často, naseť koukolu,
otráviť duše jedem beznadějí a v srdce veštvať zmiji rozkolu; však nedáme se, svornosť buď nám heslem a láska k vlasti nejpevnějším veslem,
pak dojdem’ jistě svého úkolu! Jsme národ jeden, byli jsme a budem’! Svým svoji žijme v lásce účinné, jsme národ jeden, byli jsme a budem’
vždy jedno velké tělo rodinné: jednotou vzrostem’ v obec nerozbornou, k útokům pevnou, nepřátelům vzdornou pro blaho vlasti velké, jediné!
Cookies on Poetry Cove