Já nechci více touhou mříť
a vzdýchať láskou k dívčině,
já neždám oko potopiť
ve svůdných očí hlubině.
Víc nechci dusiť v planých snech
ten žhoucí ducha svého let –
však směle k říši nadhvězdné
chci pozdvihnouti mužný hled.
Chci dýchať pravdy vznešenosť,
jež ve hvězdách mi zářívá,
chci zpýtať dobra blahý žár,
jenž útěchou hruď zahřívá.
Chci Slavín krásy vyhledať
a tam svou duši ponořiť,
chci mysl něhou nadchnouti
a přírodě se pokořiť.
Pak náručí chci rozepnouť
celému světu k objetí – –
Zdaž aspoň jedno srdce jen
v mou náruč s touhou přiletí?!