Má duše svatý kostýlek,
a Tys v něm světicí,
jak s nebe sletlý andílek
a krásou zářící.
Má mysl z poupat písní svých
Ti lásky věnce tká,
má touha vzdechů modlitbou
své hymny Tobě lká.
Má láska jest jak velekněz,
jenž oběť citů svých
s horoucím klade nadšením
na oltář tužeb Tvých.
A věčná lampa oltářní –
myšlénka na Tebe –
leč k mému blahu daleko,
daleko do nebe!