Rozviň, Čechu! hojný jazyk K chvalozpěvům Marye! Rozvaž, rozpusť zpěvná usta K oslavení Marye!
Rozpal srdce láskou k Matce, Nebes Královnu1) chval sladce, Vydej hlasu k chválení Nebes Panny k uctění!
Davidovým slavným kůrem1) Paní světa2) oslavůj! Bernardovou výmluvností Pannu Panen3) vychvalůj!
Všeho ctění zasluhuje! Jí ať srdce meloduje Písně chvály v hlučnosti, V hudbách slavné vážnosti!
Čechu! věrný milovníče Pravé víry Krystovy; Též y vroucý plniteli Vůle Hospodinovy!4)
Snadbys Máti Spasytele, Nebeského Učitele Spečoval se poctiti? – Její lásky ujíti? –
Hle! jen považ, Čechu milý! Lásky neobmezené! Kterou tobě prokazuje Marya den odedne:
Svatou Horu za trůn sobě Obrala,1) by v každé době Čechům napomáhala, Utlačit jich nedala.
Tato předpodivná Hora, Sydlo sladké Panenky,1) Jeť ta škříně předůstojná Arnoštovy Milenky;2)
Skrze Obraz Arnoštova Zjevila se Matka Slova3) Procházkovi slepému;4) Skrz něj lidu věrnému.
V chatrnoučkém chrámku1) skrytá Cýsařovna Anjelů2) Působila skrze obraz Divy u svých ctitelů;3)
Jako magnet k sobě táhla Netoliko lid – y sáhla Mocně k srdcy Mocnářům,*) Kněžím, Panům, Vládařům.
Maryánští velebiči*) Prostí, možní, vznešení K oslavení Svaté Hory, K svému přepotěšení
Poušť v ráj dary obracují, Marye1) chrám ozdobují,2) K slávě Matky nebeské Kladou statky podzemské.
K doplnění možné slávy Koruny se žádají – K oslavení Svaté Hory Z Říma sem se dávají.
Věčný Král se korunuje, Matka jeho ozdobuje:1) Cýsařovna anjelů, Pevný Hrad*) svých ctitelů.
Arnoštův tuť drahý poklad, Jeho lásky ostatek, Obraz chotě, obraz divu Koruny máť za statek,
Čímžto Vatykán jej slaví, Z čehož plésá ctitel pravý. Stkví se Matka milosti Korunou vší hodnosti.
Ctitelům svým odplacuje Panna, Pramen milosti: Vady tělá, vady duše Pudí plodíc radosti.
Ochotně svým ruky kloní, Když jich neštěstí kdy honí, Tvrdost srdce změkčuje, K lkání hříšných vzbuzuje.
Horo Svatá! – Světlonoši! Věže ve tmách hořícý! Tyť jsy, která v bouřích světa Táhneš plavce bloudícý.
Bezpečný jsy přístav věrným, Polehčení obtíženým: Jsyť ty pevnost věřícých, K ti se utíkajícých.
Horo Svatá! – Tys ta studna Stále medotekoucý. Tys ten pramen neustálý Občerstvení nesoucý.
Potokové nábožnosti, Hlučné řeky pobožnosti Z tě se hojně valejí, Ourod v Cyrkvi množejí.
Horo Svatá! – nový Keři, V němž se Krystus zjevuje, Skrze milostivou Matku V tíži pomoc slibuje.
Z kovů těžkých nepravostí, Z přešeredných ohyzdností Chce nás bídných vyvesti, V zem pak ctnosti uvesti.
Lýkárna jsy, Horo Svatá! Všeobecná Křesťanům, Léky proti hříchům strojíš, Proti duše katanům,
Jenž tak hrozně srdce moří, Všecku utěchu v něm boří, Pudíš lékem katany; Činíš zdravé Křesťany.
Horo Svatá! – Ty jsy onen Nedobytý pevný Hrad, Před kterýmžto lstivý ďabel Nepřítel všech v zhoubu pad.
Jeho kléček k vystříhání Jeť nám třebí bojování. Horo tys nám za pevnost, Tebou klesne pekla zlost.
Horo Svatá! – Outočiště Tuhou bídou stížených. Ty jsy místo potěšení, Naděje všech strápených:
Boříš málomyslnosti, Vedeš od zoufanlivosti. Vkládáš v srdce nový ráj. Smutným, Tebou kvete máj.
Horo, Horo Magnetová! Přepodivná v mocy své – Města, dědiny též tvrze Ustupují sýle tvé –
Slavní, hluční zástupové,*) Nesčíslní ctitelové Tahnou k Hoře vznešené Všechněm přeutěšené.
Sláva Tobě, Horo Svatá! Slavné Sydlo Marye! Tyť jsy nábožnému lidu Nebesoarkádye! – –
Rájskou rozkoš v mysle vlívaš; Láskou Boží srdce slíváš; Táhneš k Bohu věrný lid. Činíš svornou zem y byt.
Veškerá strast, trudost, tíže, Jichžto vždy svět přináší, Jako pléva v vichru hynou Tebou, Horo! – – Vynáší
Marye lid z skormoucení; Rouží v myslech osvícení, Božských věcý seznati, Sebe v ctnostech vzdělati.
Matko! – pramen světla,1) Pochodně2) všem věřícým; Neuhasytedlná lampa3) V tě se důvěřujícým,
Osvěť rozum, rozpál srdce, Vůli Boží poznat více! Dle ní stále jednati, Pak v ní život skonati.
Působytelkyně ctností – Cýrkve svaté poklade, Schránko Božství, věčné pravdy – Krásných ctností příklade
Vypros dosti sýly s nebe K polepšení z cela sebe! Tím Tě budem jenom ctít, Tím jen budem nebe mít.
Vzhlédni, Panno nejjasnější! Na nás s nebes vysosti – Připusť naše chvalozpěvy Prejštícý se z vděčnosti!
Skrze Tebe velebíme, Velikého Boha ctíme, Jeho Syna milého, Též y Ducha Svatého!!!
Cookies on Poetry Cove