Kvítečku – ó jakž ty kveteš –
Nevíš, k čemu porozkveteš –
Snad, snad k svému zhynutí! –
Rosteš, kveteš bez starosti,
Bez vší bázně, bez ouzkosti,
Nevíš svého zvadnutí.
Zahradník tě opatruje,
Věrnou pečí ochraňuje,
Pilně tobě dohlédá:
Ale přijda vichr velký
Rozkotá tvůj stánek mělký,
Strážník o tom nevěda.
Tyto zakvětacý kvítky,
Toť jsou naše milé dítky,
Kterých věrně hlídáme:
Však smrt náhle všecku radost
Obracý nám v velkou žalost –
Tuť pak k nebi vzdycháme.
Každý věrný Křesťan míní:
Že Bůh všecko dobře činí;
Protož kvílit přestává;
Všecko Bohu obětuje,
V Něj se jenom důvěřuje,
Všecko Jemu poddává.