Usedavý po dědinách Rozléhá se s věže zvuk, Volá věrných osadníků Z stájů, z stodol, z rolí, z luk;
Zvonů smutné hučení Ohlasuje loučení. Bledou tváří kostelnícy Krýjí černě Oltáře;
V žalostivém tonu z kůru Vyníkají žaltáře. Nahlédni sem nebo tam, Všudy nese smutek chrám.
Lid se blíží v černém rouše, Cedě slze z zármutku; Škola k márám s křížkem táhne – Kráčí Kněžstvo ve smutku –
Tovaryšstvo hudebné Pěje písně pohřebné. Vydej, hudbo, v žalostivých Tonech svoje upění!
Vlož se v naše truchlozpěvy – Provoď zvonů želení! Ulehčení srdcy dej, Vděčné slzy vymahej!
Každá slze – jistě věrná! Důkazem buď žalosti – Znamením buď proníkavě Srdce, mysli bolesti!
Věrná slze hojně krop Velebného muže hrob! Ejhle bratří! – Ejhle Otec! Ejhle věrný Pastýř náš!
Jehožto nás vroucý – libý Kevšem ctnostem budil hlas, Již jde cestou věčnosti Mezy Svatých radosti.
Tenť byl nám vždy věrným Otcem, Starostlivým Pastýřem; Tenť se o své stádo staral, Byv mu sylným pancýřem;
Každý utok odrazyl, Tím své ovce oblažil. Šeredné tmy nepravostí Rozrážel svým uměním;
Ved nás cestou přímou k nebi Přelaskavým učením: Nábožnost nám v srdce lil, Lásku k Bohu rozmnožil.
Smutným bylť On potěšením; Nouzy štědrou pravicý; Bloudícým vždy věrnou radou; Churavosti stolicý:
Bylť vždy lidským přítelem, Všechněm utěšitelem. Snášelivost, vlídnost, láska – Ctnosti tiché, laskavé
Zvolily sy Jeho srdce Za příjemné sydlo své. Těmi drahně obdařen Činil v Cýrkvi hojnou žeň.
Věrné slze! – volně s očí Na tichý hrob kapejte; Duchovnímu Otcy díky Místo rtů zde vzdávejte!
Každé k nebi vzdechnutí Množ Mu odpočinutí! Za Tvou snážnost Bůh Tě oslav, Jehož věrným Slouhou byl!
Duch Tvůj plésej z povědomí, Že jsy všecko vyplnil, K čemu jsy byl povolán. Dař Tě v ráji hojně Pán!
Cookies on Poetry Cove