Sousedové – ejhle přítel
Obecného Dobrého!
Již svůj uřad – (těžké břímě
Muže obcy věrného) –
S tmavým hrobem změňuje,
Cestou věčnou putuje.
Dovol, Muži lásky hodný,
Nám zde obět vykonat!
Vděčným srdcem, za tvou péči
O obec, Ti díky vzdát.
Věrná slze mužů ctných
Odplatou buď činů Tvých!
Tíži, kterouž vkládá uřad,
Ramenas rád podkládal:
K zvelebení vlasti – obce
Ničehož víc nežádal,
Než bys všecko přived v řád;
Neboť bez něj obcým pád.
Spravedlnost, tento základ
Blaženosti obecné,
Oltář měla v Tvém ctném srdcy,
V ní jsy kráčel bezpečně;
Přísně kárals zločinnost,
Hojně odplacoval ctnost.
Potřebnou však přísnost věděls
Pářit s lidskou vlídností;
Propůjčené mocy Tobě
Nezprzňoval tvrdostí;
Nebyls utrhačům svým –
(Jichž vždy dosti! –) hněvivým.
Kdož pak může tolik smyslům
Všecko učiniti vhod?
Z toho již se dobrých Zprávců
Může seznat tíž a pot –
Tys pak předc všem otcem byl;
Mstě jsy nikdý nesvolil.
A tak s čistým povědomím
Nábožného Křesťana,
Šlechetného Uředníka,
Vlastence a Měšťana
Vyšel z tělní bůdky duch,
Jehož odplať hojně Bůh!
Odpočiň sy – Ctnostný Muži –
V temném sklípku hrobovém!
Rýjem Tobě hrobní nápis
Na památku v srdcy svém;
Tohoť nevymaže čas –
Budeť nový stále v nás.