Ubozý, ach! syrotkové –
Žalost vaší vidíme –
Jaká bolest vaše srdce
Zjímá, dobře cýtíme.
Nejmilejšího vám Otce
Smrt zde z rukou vydírá,
Jeho pošlé smrtí tělo
Již se k hrobu ubírá.
Celé vaše potěšení
Z domu vám teď odnáší –
Smutně zvony s věže znějí –
Srdce smutkem proráží.
Však se těšte, syrotkové!
V Bohu živ jest Otec váš –
Jeho duch vás neopustí,
S vámi bude v každý čas.
Když pak podlé vůle Boží
Stále živi budete:
Tak se jistě v věčné slávě
S Otcem svým zas sejdete.