Velikých rozpjetí slavíme fantasie
nad proudy nečisté všedního života.
Pozlátka mnoho, prázdná nicota
břečťanem svadlým pyšnou hrobku kryje.
Hrdých srdcí zpěv horské rozzvučí stráně
a ozvěny šílí odrazem od jejich úbočí.
Klam sebe sama přítulný průvodčí
do sfér, jimiž prolétá anděl páně.
Pak chvějící se mrazem a vyhladovělí
prach, země majetek, padáme v pokoře
před majestátem věčných světel nahoře,
jež, naše nic objímající, jme vesmír zrůžovělý.