Nevyhráněných dosud roztoků drahokamů
mi prýští krůpěje zpod cedrů nebetyčných,
na slunci blýskají zážehem pravd a klamů
za pohybů živých atómů ustavičných.
K nim napájet svolávám ptáky exotické
svých snění stajených pod hrobkami věků,
jich pera se krášlí, čím hořely duše lidské
v triumfech, čím mřely od pravěků.
Chci sesílit jich proud a vodotrysky
z nich stvořit čarovné uprostřed hájů.
Pro tanečnice kouzelné a odalisky,
pro úchvatnou krásu ztracených dávno rájů.
Ve zracích básníků pak přečtu udivených
života záhadu, již snili staletími
jak fantóm krystalný nuancí rozvířených
odlesky věčných snů, krásnými, harmonickými.